Současný stav řešené problematiky

Definice kulturních a kreativních odvětví a vymezení pojmů

Kulturní a kreativní odvětví (KKO) lze definovat též jako činnosti založené na kreativitě, schopnostech a talentu zapojeného člověka. Výsledkem práce těchto odvětví je přidaná hodnota k ostatním hospodářským odvětvím, potenciálně technologické i netechnologické inovace a také kladné dopady na společnost i konkrétní osoby (Žáková a kol., 2015). V některých případech literatura a internetové zdroje mohou psát o kreativních průmyslech (Palaščák, Bilík a kol., 2017), anglický jazyk pro ně používá výraz creative industries nebo creative jobs (The Creative Industries, 2025). Podle známých zahraničních autorů (např. Richarda Floridy a Johna Howkinse), jak uvádí Römerová (2020), lze kulturní a kreativní odvětví také popsat jako průmysl finančně zhodnocující duševní vlastnictví.

Tento výraz se poprvé objevil ve čtyřicátých letech 20. století. Tehdy se velmi mluvilo o tom, jak se z umění stává zboží a o hromadné zábavě. V 60. letech se k tématu přidali i francouzští sociologové a s dalším vývojem moderních technologií se z nich stala důležitá součást kulturní politiky států, Evropské unie (EU) i UNESCO. V Česku na to navázala vláda v roce 2021, když schválila Strategii rozvoje kulturních a kreativních odvětví, což zahrnuje všechny činnosti spojené s jejich tvorbou, výrobou, šířením a ochranou (Kreativní Česko, 2025).

Kulturní a kreativní odvětví lze typologicky rozdělit do čtyř oblastí:
- oblast tradičního umění
- oblast kulturních odvětví
- oblast kreativních odvětví
- oblast příbuzných odvětví

Kulturní odvětví zahrnují obory produkující přidanou hodnotu určenou k okamžitému zhlédnutí. Mezi ně patří divadelní představení a obory vyrábějící produkty určené k hromadné produkci a šíření, například knihy a písně. Do kreativního odvětví spadá produkce „nekulturního“ materiálu, do čehož spadá reklama nebo architektura (Nétek, Bilík a kol., 2020).

Oblast dílčího tradičního umění se dělí na tři odvětví: výtvarné umění (např. řemesla, sochařství, malířství), scénické umění (např. tanec nebo divadlo) a kulturní umění (např. muzea či knihovny). Oblast kulturního odvětví představuje film a video, televize a rádio, videohry, hudba a knihy a tisk. Do oblasti kreativních odvětví patří design, architektura a reklamní průmysl a příbuzná odvětví zahrnují například výrobce elektroniky (Nétek, Bilík a kol., 2020). Při dělení kulturních a kreativních odvětví vychází autor z tabulky publikované ve studii „The economy of culture in europe“.

Význam KKO

Na význam těchto odvětví je možné nahlížet ze dvou různých pohledů: ekonomického a společenského. Oba pohledy jsou rovnocenné a nelze jeden nadřazovat nad druhý. Dopady kulturních a kreativních odvětví jsou ve mnoha případech vnímány pouze z ekonomického hlediska (konkurenceschopnost ekonomiky, růst zaměstnanosti), zatímco na celkové přínosy není brán zřetel. (Žáková, Bednář a kol., 2015).

Význam mapování KKO

Aby bylo možné naplno využít všechny výhody a funkce kulturních a kreativních odvětví popsaných v úvodu rešerše, je nutné mít aktuální přesná data popisující celou oblast. Sběr, analýza a následná vizualizace a interpretace dat jsou klíčové pro zjištění pozitiv a nedostatků v určitém území a přijetí opatření pro rozvoj a cílenou podporu v regionu.

Lze rovněž pomocí nich porovnávat data na mezinárodní či meziregionální úrovni. Důležité je to, aby bylo mapování opakováno v rámci možností v pravidelných časových intervalech. Důvodem je zachycení časového vývoje kulturních a kreativních odvětví, jejichž vývoj je v průběhu času velmi dynamický (Kreativní Česko, 2025).

Význam pro ekonomiku

V naší společnosti, kde převažuje tržní myšlení, mají největší vliv na rozhodování argumenty poukazující na ekonomický přínos kultury a kreativity. Ekonomická data týkající se tohoto odvětví (např. rychlost růstu určitého druhu KKO) pak hrají velmi významnou roli při prosazování podpory kulturních a kreativních odvětví ve všech úrovních politiky (Žáková, Bednář a kol., 2015).

Kulturní a kreativní odvětví mají významný vliv na rozpočty místních samospráv, vzniku nových pracovních míst a mnoho dalších nepřímých a tím pádem méně viditelných ekonomických dopadů, jako například kvalita života, rozvoj místního kulturního a společenského života a zlepšení celkového obrazu místa (Heřmanová a Chudý v Nétek, Bilík a kol., 2020). Uznání nadnárodními organizacemi (např. Evropská komise, Světová banka) za důležitou sílu globální ekonomiky i národními vládami si tato oblast získala v 90. letech 20. století.

Význam tohoto odvětví i pozornost, která mu je věnována, v poslední době roste. Krajské a místní samosprávy zároveň ve zvýšené míře přispívají k celkovému importu a exportu zboží a regeneraci regionů i obcí. Tato odvětví tedy představují pro jejich hospodářství velký potenciál. Mezi hlavní důvody tohoto jevu lze řadit nárust cestovního ruchu, informačních služeb, potřeb vzájemné dálkové komunikace a mediální tvorby. Lidé zde pracující přispívají ekonomicky ostatním hospodářským odvětvím a jsou také zdrojem inovací (Žáková, Bednář a kol., 2015). Kreativní ekonomika má potenciál stát se dokonce hnacím motorem celého ekonomického vývoje v ČR za předpokladu, že státní instituce a jiní aktéři jim budou věnovat větší pozornost v rámci kontroly a podpory (Lebišová, 2025).

Společenský význam

Největší výzva pro kulturu je to, aby byla hodnota uměleckých děl, tzv. imanentní hodnota umění sama o sobě, viděna a uznána napříč populací. Umění má smysl samo o sobě, pro svou krásu a emoce, které vyvolává. Tento problém přetrvává i díky tomu, že neexistují žádná objektivní kritéria pro vnímání a hodnocení umění a kultury.

Prioritou kulturní politiky je zatím převážně péče o kulturní dědictví a související záležitosti. Toto dědictví je hmotným dokladem o vývoji společnosti v Evropě (hrady, zámky, umělecká díla atd.). Druhou hlavní oblastí zájmu jsou instituce zabývající se historií umění (muzea, historické knihovny, archivy atd.). Postupem času přibývaly i další oblasti, jako televizní a rozhlasové vysílání, otázka autorského práva nebo vydávání tisku (noviny, časopisy) a vznikla také postupně podpora umělecko-kulturních aktivit na úrovni krajů a měst. Na existenci kvalitní kulturní infrastruktury, která je důležitá pro další vzestup kultury, se podílejí různé firmy, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), umělci, vzdělávací organizace, odborná pracoviště, či veřejně dotované a neziskové organizace.

Ze společenských funkcí kultury je třeba na prvním místě zdůraznit její nenahraditelnou roli jakožto nástroje pro udržování tradic a budování a posilování národní či lokální (regionální) identity. To je bráno jako základ pro soudržnost národa a pro jeho prestiž a reprezentaci. Druhá významná oblast se týká kultury jakožto způsobu vzdělávání a rozvoje kultivovanosti. V neposlední řadě lze kulturu využít jako nástroj začlenění jednotlivců či skupin vyloučených ze společnosti a také jako prevenci před výskytem různých nežádoucích sociálních jevů ve společnosti.

Jak hlavní (imanentní), tak i vedlejší funkce kultury a umění mají svůj význam. Z důvodu vytváření harmonického vztahu mezi všemi těmito funkcemi je nezbytné žádnou složku z celkového významu neopomíjet ani nepřeceňovat. Při politickém rozhodování a nastavení směřování regionu je potřebné myslet na rozdíl mezi podporou tvorby coby zdroje kultury, kreativity a umění, díky čemuž může celé odvětví vzkvétat, a podporou ekonomické stránky odvětví, což spadá do oblasti podpory rozvoje podnikání. (Žáková, Bednář a kol., 2015).

V neposlední řadě je možné KKO zapojit jako prostředek rekultivace např. brownfieldů. Prostřednictvím spolupráce různých aktérů, která vede ke kultivované obnově a novému využití, je možné zapojit bývalé industriální objekty či lokality brownfields do současného života a zároveň tak poskytnout prostor pro realizaci uměleckých a kreativních aktivit. Negativní dopady restrukturalizace ekonomiky a hospodářské krize v post-industriální společnosti tak mohou být příležitostí k využití opuštěných budov a ploch pro různé kulturní iniciativy a kreativní a aktivní jedince (Kneslová, 2016).

Kulturní a kreativní odvětví v České republice

V České republice zastřešuje kulturní a kreativní odvětví ministerstvo kultury. V březnu roku 2021 bylo pomocí něj zřízeno Oddělení kulturních a kreativních průmyslů (od roku 2022 Oddělení kulturních a kreativních odvětví), jehož posláním je systematická podpora celého sektoru. Hlavní náplní práce tohoto oddělení je vybudovat rámec podpory, podporovat rozvoj, zajistit jeho financování, vytvořit komunikační a informační portál pro širokou i odbornou veřejnost a zřídit Meziresortní pracovní skupinu k rozvoji KKO.

Ta byla v září téhož roku 2021 také založena. Jejími hlavními úkoly je pokusit se odstranit překážky, které brání rozvoji kulturních a kreativních odvětví, zlepšit spolupráci mezi ministerstvy v této oblasti, pomoci implementovat Akční plán Strategie rozvoje a podpory KKO a prezentace kulturních a kreativních odvětví ČR v zahraničí. Skupina se schází nepravidelně podle potřeby, nejméně však dvakrát ročně (Ministerstvo kultury, 2025).

Oddělení kulturních a kreativních odvětví rovněž provozuje webovou stránku Kreativní Česko (www.kreativnicesko.cz) jakožto již výše zmiňovaný informační a komunikační portál, která má za primární cíl informovat o dění, aktualitách a akcích v tomto odvětví. Je možné se rovněž dozvědět informace o vizích, státní kulturní politice a celkově o kulturních a kreativních odvětvích (definice, členění, mapování).

V České republice proběhla celkem dvě komplexní mapování kulturních a kreativních odvětví. První proběhlo za finanční podpory Ministerstva kultury mezi lety 2011 a 2015. Realizoval ho Institut umění – Divadelní ústav. Cílem bylo získání komplexních informací o stavu těchto odvětví, analýza a interpretace výsledků a vydání doporučení. V rámci tohoto mapování vznikly ještě dva další výstupy, a to metodika mapování kulturních a kreativních odvětví na regionální úrovni a online aplikace KulKal pro výpočet ekonomických dopadů kulturních akcí nebo organizací.

Druhé mapování mezi lety 2022 a 2025 realizovalo samo Ministerstvo kultury. Bylo provedeno na základě vydané Strategie rozvoje a podpory KKO a za finanční podpory Národního plánu obnovy. Toto mapování probíhalo na dvou úrovních, a to na úrovni vyšších územně správních celků a na úrovni profesních asociací (Kreativní Česko, 2025).

Kulturní a kreativní odvětví se stala předmětem zájmu také i na regionální úrovni. Ve všech krajích České republiky existuje nějaká instituce, pracovní skupina, oddělení nebo jiný subjekt spolupracující se svým krajem, jejíž předmětem zájmu jsou kulturní a kreativní odvětví. Z tohoto pohledu se dostali nejdále Plzeňský kraj a kraj Vysočina. Tyto kraje vypracovaly svou vlastní Strategii rozvoje kulturních a kreativních odvětví v Plzeňském kraji pro roky 2025–2032 (Plzeňský kraj, 2025), respektive Strategii rozvoje a podpory kulturních a kreativních odvětví v Kraji Vysočina do roku 2035 (Kraj Vysočina, 2025).

Vlastní iniciativu i s vlastní webovou stránkou má Olomoucký kraj (Kreativní Olomouc), Ústecký kraj (Kreativní.uk), Praha (Kreativní Praha), Liberec (Kreativní Liberec), Středočeská kraj (Kreativní Střední Čechy), Jihočeská kraj (Kreativní Jižní Čechy), Zlínský kraj (Zlínský kreativní klastr) a Karlovarský kraj (Žijeme kreativitou). Ten má dokonce i své vlastní kreativní centrum s názvem Vary&Te. V Moravskoslezském kraji má tento sektor na starosti Pracovní skupina pro KKO ve spolupráci s tamější Ostravskou univerzitou, jejíž geografové provedli mapování těchto odvětví v kraji. Pardubický kraj chystá také svou vlastní strategii pro rozvoj tohoto odvětví a založil zatím zejména informační projekt Kreativní Pardubice.

Kulturní a kreativní odvětví na Olomoucku

Kreativní Olomouc

V roce 2015 proběhlo v České republice první mapování kuturních a kreativních odvětví. V rámci tohoto mapování vznikla prezentační platforma Kreativní Olomouc (https://kreativniolomouc.cz/). Po jeho skončení však platforma přetrvala a slouží jako centrum aktivit kolem podpory a rozvoje kulturních a kreativních odvětví, ve spojení s Univerzitou Palackého Olomouc. Od roku 2020 funguje jako registrovaný spolek. Platforma je také jedním z mála subjektů, které se dlouhodobě této oblasti na Olomoucku věnují. Databáze této platformy byla rovněž zdrojem pro krajské mapování kulturních a kreativních odvětví (https://databaze.kreativniolomouc.cz/).

Spolek také spolupracuje například s Magistrátem města Olomouce nebo Krajským úřadem Olomouckého kraje a je v kontaktu i se zástupci kulturních a kreativních odvětví. Členové Kreativní Olomouce se v roce 2021 podíleli na tvorbě Strategie města Olomouce a kraje, aktivně se zapojovali do tvorby koncepce rozvoje KKO. Působí rovněž v pracovních skupinách věnujících se přípravě a vyhodnocování koncepce a jiných dokumentů (např. Akční plány pro jednotlivé roky). Díky této spolupráci se spolek Kreativní Olomouc zapojil do pracovní skupiny Krajská inovační platforma pro kulturní a kreativní odvětví, kde vystupuje jako prostředník mezi veřejnými orgány a kulturními a kreativními subjekty (Kreativní Olomouc, 2025).

Vědecké výstupy

Tématu kulturních a kreativních odvětví v olomouckém regionu se věnují i dvě diplomové práce, konkrétně magisterská práce Podpora GIS pro mapování kreativních průmyslů v regionu Olomouc od Bc. Jakuba Kohna (2017) a bakalářská práce od Terezy Kačírkové s názvem Prostorové analýzy dat kreativních průmyslů Olomouce (2019). Obě tyto práce byly vypracovány na půdě Univerzity Palackého v Olomouci.

Cílem první zmíněné práce byl sběr, zpracování a vizualizace dat a jejich implementace v prostředí GIS. Na tomto základě byly vytvořeny pracovní postupy pro prostorové vizualizace kulturních a kreativních odvětví. Tyto postupy umožní zahrnout geoinformatické zpracování do mapování kulturních a kreativních odvětví a lepší interpretaci výsledků a prostorových vztahů. Tato práce rovněž pomohla při tvorbě studie o kulturních a kreativních odvětvích na Olomoucku od Univerzity Palackého v Olomouci, města Olomouc a Olomouckého kraje.

Tato práce měla čtyři hlavní výstupy:
1) Sesbíraná a zpracovaná data o kulturních a kreativních odvětvích
2) 25 mapových výstupů ve formě A4 statické mapy o kulturních a kreativních odvětvích
3) Webová mapová aplikace pomocí nástroje Web AppBuilder (součást ArcGIS online)
4) Pracovní postup pro zpracování kulturních a kreativních odvětví v prostředí GIS

Pátým výstupem byla textová část práce, ze které jsem čerpal v předchozích dvou odstavcích (Kohn, 2017).

Druhá výše uvedená práce byla hlavně zaměřena na vizualizaci kulturních a kreativních odvětví v prostředí GIS (Kačírková, 2019), čímž z části navazuje na předchozí práci. Je zde také více popsáno prostorové rozložení kulturních a kreativních subjektů. Byl zde rovněž kladen důraz na statistické prvky analýzy a zpracování.

Všechny kulturní a kreativní odvětví v Olomouci se koncentrují v centru města (maximální hustota až 362 KKO/m2). Dle těchto dat velkou míru shlukování vykazuje architektura, scénická umění, kulturní dědictví, výtvarné umění, kultura a umělecké vzdělávání, TV a rozhlas, film a video, hudba, literatura, knihy a tisk nebo vývoj softwaru. Naopak málo se shlukuje reklama a design, oděvnictví a módní design. Stejně tak jednotlivá odvětví mezi sebou nevykazují známky silné korelace. Subjekty kulturních a kreativních odvětví se rovněž shlukují podle svého počtu, minimálního ročního obratu či počtu zaměstnanců.

Co se týče velikosti subjektů, naprostou většinu subjektů v Olomouci tvoří mikropodniky (méně než 10 zaměstnanců a roční obrat menší než 2 mil. €). Větší subjekty se koncentrují v okolí nákupních center, knihovny UPOL a podél Legionářské ulice. Menší subjekty nachází své útočiště v historickém centru města, či naopak na okraji jeho zastavěné části. Mezi další místa patří oblast za hlavním nádražím, některá sídliště či Klášterní hradisko.

Z hlediska dostupnosti a prostorového rozložení byly zjištěny tyto výsledky: uvnitř památkové zóny Olomouce se nachází 22 % a do 200 metrů od ní dokonce 31 % subjektů. Ve stejném okruhu okolo průmyslové zóny se nachází 17,4 % a uvnitř ní 2,3 % subjektů. Do 200 metrů od zastávky se nachází 60,3 % subjektů a do 500 metrů je to dokonce 89,3 %. Dále byly zjišťovány i výsledky v souvislosti se vzdáleností od obchodů, parků nebo také cena pozemků, na kterých se kulturní a kreativní odvětví nachází. Rozpětí cen se pohybuje mezi 600 Kč/m2 a 12 520 Kč/m2. Průměrná cena pozemku subjektů KKP je 4 083 Kč/m2 a mediánová cena pozemku je 2 200 Kč/m2. Jako poslední část výsledků byly zjišťovány vhodné lokality pro různé typy subjektů kulturních a kreativních odvětví, a to tiskařská a překladatelská agentura, tým vývojářů softwaru a ruční výroba hudebních nástrojů (Kačírková, 2019).

S tématem kulturních a kreativních odvětví souvisí i tzv. brain drain. Tento fenomén lze popsat jako pohyb vysoce zkušených a kvalifikovaných jedinců do státu, ve kterém mohou pracovat v lepším prostředí a být lépe finančně ohodnoceni (Oxford University Press). Ve své bakalářské práci se této problematice věnoval v roce 2020 Jan Chloupek na Univerzitě Palackého v Olomouci. Mezi cíle práce patřila časoprostorová analýza fenoménu brain drain v Olomouci, identifikace jeho hlavních příčin a označení obcí, které způsobují odliv a příliv obyvatelstva. Po studiu literatury a dat následovala analýza současného stavu. Poslední bod této práce byla syntéza dat, kde se projevují všechny předchozí tři body a v rámci níž byla vytvořena jednotná míra fenoménu brain drain.

Tato míra vypočtená pomocí aritmetického průměru jedenácti faktorů (např. saldo dlouhodobé migrace, saldo denní dojížďky, geografická vzdálenost, hustota zalidnění, podíl obyvatel od 15 do 29 let, cena za metr čtvereční bytu, index kvality života atd..) může nabývat hodnot 1-10, kdy 10 značí nejvyšší míru fenoménu brain drain města Olomouce v dané obci. Ve výsledku dosahuje vybraných 2494 obcí hodnot od 3,9 až po 7,9. Bezmála 90 % obcí však vykazuje míru brain drain od 4,5 do 6, přičemž polovina z celku nabývá hodnot od 5,1 do 5,7. Dvou nejvyšších, od zbytku souboru poměrně vzdálených hodnot, nabývají město Praha (7,9) a Brno (7,4). Hodnoty vyšší než 5,85 dosahují zejména krajská a okresní města a jejich okolí. Výrazně jsou v tomto intervalu také zastoupeny obce sousedních okresů Ústí nad Orlicí a Svitavy. Obce v okolí města Olomouce, jižní část Jihomoravského kraje a západ Moravskoslezského kraje mají naopak výrazně nízkou hodnotu této míry (5,1 a méně).

Poté byla tato analýza provedena ještě jednou s tím rozdílem, že z ní byly pro větší přehlednost vyřazeny obce, jejichž absolutní počet při/vystěhovalých osob byl větší než 20 a tím pádem byl nějakým způsobem významný pro Olomouc. Maximální (7,5) i minimální (3,6) hodnoty se v důsledku nižšího počtu obcí liší, nicméně prostorové rozložení obcí s vyšší či nižší mírou zůstalo víceméně stejné. Nejvyšších hodnot dosahovala Praha (7,5), Brno (6,8), ale oproti předchozí analýze se jim velmi přiblížilo město Ústí nad Orlicí (6,7). Důvodem jsou příznivé podmínky na trhu práce, v cenách bytů, nezaměstnanosti a vzdálenosti od Olomouce. Kvůli absenci monitorujících faktorů, které by zde brain drain Olomouce potvrdily, lze toto město pokládat pouze za obec s vysokým potenciálem k budoucímu odlivu absolventů VŠ z Olomouce.

K těmto městům se přiblížila také Plzeň, která má zčásti podobné benefity jako Ústí nad Orlicí. Dále třeba již zmíněná Praha má až na cenu bytů všechny faktory příznivější než Olomouc. Brno je na tom velmi podobně, ovšem s tím rozdílem, že zde však navíc oproti Olomouci vyšší hodnota nezaměstnanosti osob dosažitelných. Plzeň a České Budějovice se v podílu obyvatel ve věku 15-29 let, ceně bytů, indexu kvality a dalších ukazatelů života od Olomouce mnoho neliší. Obě města však mají výrazně nižší nezaměstnanost a lepší rovnováhu trhu práce pro absolventy VŠ a VOŠ. Plzeň však oproti Českým Budějovicím vyniká i v počtu dokončených bytů, a proto je její hodnota míry brain drain vyšší (Chloupek, 2020).

Mezi další výstupy práce patřila mapová aplikace vytvořená pomocí ArcGIS Online. Tato aplikace zobrazuje hlavní výsledek práce, míru fenoménu brain drain města Olomouce, spolu se všemi hodnocenými faktory. Nedílnou součástí práce jsou i praktické výstupy: 27 analogových map (17 zobrazujících monitorující faktory, 8 ovlivňující faktory a 2 zobrazující výsledné hodnocení), 6 grafů, poster, geodatabáze s daty a webová stránka.