Cíle práce

Cílem práce je provést sérii prostorových analýz za účelem posouzení stupně environmentální zranitelnosti marginálních horských oblastí ČR. Analýza proběhne ve třech předem vymezených oblastech: Novohradské hory, východní Krušné hory a Jizerské hory. V průběhu práce byl identifikován stupeň celkové náchylnosti krajiny k degradaci na úrovni jednotlivých biotopů, míra plnění ekosystémových funkcí krajiny a stupeň resilience krajiny. Dosažené výsledky budou prezentovány formou webové aplikace. Součástí práce je příprava aktuálních a podrobných krajinných dat, stejně jako série prostorových analýz a jejich interpretace.

Metody a postup

Byla provedena série prostorových analýz za účelem zjištění stupně enviromentální zranitelnosti ve třech předem vybraných oblastech: Jizerské hory, východní Krušné hory a Novohradské hory. Konkrétně byly sledovány tři aspekty:
Analýza zranitelnosti krajiny
Analýza ekosystémových funkcí
Míra resilience

Výsledky

Byla zjištěna míra zranitelnosti krajina, míra plnění ekosystémových funkcí a stupeň resilience krajiny ve všech vybraných oblastech.

Závěr

Tato bakalářská práce se zaměřila na zranitelnost krajiny ve třech předem vymezených oblastech horských oblastech: Jizerské hory, východní Krušné hory a Novohradské hory. Cílem práce bylo zjistit stupeň celkové náchylnosti krajiny k degradaci na úrovni jednotlivých biotopů za pomocí metody ESAI, míra plnění ekosystémových funkcí krajiny pomocí metodiky IPBES a stupeň resilience krajiny pomocí metodiky MAO.
V Jizerských horách bylo u náchylnosti krajiny k degradaci zjištěno velké množství území v kategorii F3 – silně zranitelné území (53.91 %), mezi další významné kategorie patřilo C1 – středné ohrožené a F2 – středně zranitelné. U ekosystémových funkcí nejlépe vycházela sekvestrační a nejhůře vodoretenční. Většina území vykazovala střední míru resilience a významné část území i vysokou.
V Krušných horách se u náchylnosti k degradaci většina území nacházela v kategorii F3 – silně zranitelné území (51.45 %) a významné částí území spadaly i do kategorie F2 – středně zranitelné, C1 – středné ohrožené a C2 – silně ohrožené. Zároveň se jednalo o jediné území, kde u vstupních dat pro výpočet stavu vegetace nedošlo k chybě. U ekosystémových funkcí nejlépe vycházela sekvestrační funkce a nejhůře vodoretenční. Skoro tři pětiny území (58.22 %) vykazovalo vysokou míru resilience.
Novohradské hory vykazovaly nejvyšší míru zranitelnosti z celého sledovaného území, kdy nejvýznamnější kategorií bylo C1 – středně ohrožené území (40.22 %) a mezi další významné kategorie patřilo C2 – silně ohrožené a F3 – silně ohrožené území. Z ekosystémových funkcí nejlépe vycházela sekvestrační funkce a nejhůře vodoretenční. Celkem 59.05 % území vykazovalo střední míru resilience a mezi další významné kategorie patřily vysoká a nízká míra resilience.
Jako součást práce byly také vytvořeny tři webové aplikace, každá pro jedno území. Tyto aplikace umožňují pohodlné sledování dat získaných během prostorových analýz v této práci.
Výsledky této práce poslouží jako příspěvek pod projektem Vědecky podložená podkladová data pro revitalizaci marginalizovaných horských oblastí v ČR. Výsledná pomohou místním autoritám a lidem ve sledovaných lokalitách při rozhodování.